Nebezpečné křižovatky ve světové historii: Obamovy nové sankce vůči Íránu: Válečný akt

Translations

Shamus Cooke

Pokud budou plně vynuceny, íránská ekonomika bude potenciálně zničena. New York Times přinesly hlavní části těchto sankcí:

„Zákon podepsaný panem Obamou zavádí sankce vůči zahraničním subjektům, které prodávají rafinovanou ropu Íránu, nebo Íránu prodávají své domácí rafinační kapacity. Rovněž nařizuje, že americké a zahraniční podniky, usilující o spolupráci s vládou Spojených států, musí prokázat, že nejsou zapojeny do zakázaného obchodování s Íránem.“ (1. července 2010)

Írán musí dovážet většinu svého benzínu od zahraničních korporací a zemí, protože nemá svoji vlastní technologii pro rafinaci paliva, které těží ze své půdy. Odstřižením těchto rafinovaných ropných produktů způsobí USA íránské ekonomice masivní nenapravitelné škody – což se rovná válečnému aktu.

V podstatě válka s Japonskem byla vyvolána velmi podobnými okolnostmi. Franklin Delano Roosevelt prosadil vůči Japonsku řadu sankcí, mezi které patřil Zákon o kontrole vývozů, který poskytl prezidentovi pravomoc zakázat do Japonska vývoz řady materiálů, včetně ropy. To dalo Rooseveltovi právní pozici, kterou potřeboval, aby zavedl ropné embargo, zjevný válečný čin. Japonský útok na Pearl Harbor prostě jen přenesl válku z ekonomické sféry do vojenské.

Írán čelí přesně stejné situaci. Zatímco Obamova vláda chladnokrevně vykresluje ekonomické sankce jako „mírové“ řešení politických problémů, jsou tyto sankce čímkoliv, jen ne tímto. Jde o strategii útočit na Írán ekonomicky, dokud ten nezareaguje vojensky, což poskytne USA falešné morální právo na „sebeobranu“, protože druhá strana údajně zaútočila jako první.

Ale USA provokují i vojensky. Podle New York Times: „Obamova vláda urychluje uvádění do provozu nových obranných systémů proti možnému íránskému raketovému útoku v Perském zálivu, rozmísťuje zvláštní lodě (válečné lodě) podél íránského pobřeží, a protiraketové systémy nejméně ve čtyřech (sousedních) arabských zemích, uvedli představitelé vlády a ozbrojených sil,“ (30. ledna 2010)

Stejný článek zmiňuje, že americký generál Petraeus připustil, že „…Spojené státy nyní udržují křižníky Aegis na hlídkové misi v Perském zálivu (hranice Íránu) neustále. Tyto křižníky jsou vybaveny vyspělými radarovými a protiraketovými systémy, určenými k zastavení raket středního doletu“. Írán, a stejně tak celý svět, ví velmi dobře, že „protiraketové systémy“ jsou dokonale schopné být útočnými – což je jejich skutečným účelem.

Írán je zcela obklíčen zeměmi okupovanými americkou armádou, ať již formou hromadné okupace v Iráku a Afghánistánu, nebo formou amerických loutkových režimů, které na svém území mají v arabských zemích americké základny (nemluvě o sionistickém Izraeli, americkému komplicovi ve válečných zločinech proti Íránu). V rozporu s výroky prezidenta Obamy je již nyní Írán velmi dobře vojensky obklíčen.

Uvidíme, jak silně se budou američtí spojenci novými ropnými sankcemi řídit: bude na ně vyvíjen obrovský tlak. Evropská unie již signalizovala, že se Obamova vedení držet bude.

Koneckonců nástup k válce začal s Bushem, a za Obamy nabývá na síle. Demokraté a republikáni v kongresu poskytli prezidentovi při schvalování těchto sankcí svoji naprostou podporu, čímž dokázali, že systém dvou stran souhlasí s nezbytností další války.

Sjednocení amerického protiválečného hnutí je klíčové, mají-li být současné a budoucí války zastaveny. Krok tímto směrem proběhne na Národní mírové konferenci v Albany ve státě New York, konané 23-25. července. (http://nationalpeaceconference.org/Home_Page.html)